Ročně se na světě vyprodukuje a spotřebuje asi 3 500 tun zlata (viz tabulka a graf "Nabídka a spotřeba 2002-2004" - uvedená čísla jsou průměrné hodnoty za roky 2002-2004).

2002 2003 2004 2002-2004

Nabídka

Těžba 2 589 2 593 2 464 2 549

z toho spotřeba dolů -412 -279 -442 - 378

Nabídka od těžby 2 177 2 313 2 022 2 171

Prodej měn. rezerv¹ 545 617 478 547

Recyklace 835 939 828 867

Nabídka celkem 3 557 3 870 3 328 3 585

Poptávka

Výroba šperků 2 667 2 481 2 610 2 586

Průmysl a dentální 358 381 411 384

Soukr. investice² 339 292 342 324

Instit. investoři (fondy) 3 39 133 58

Poptávka celkem 3 367 3 194 3 497 3 353

Bilance (ost. pohyby) 190 676 -169 232

Poznámky:
1. Jen čistý prodej (mimo derivátů)
2. Pamětní a investiční mince, zlaté cihly pro soukromé investice apod.

Na straně nabídky se podrobněji podíváme zejména na primární těžbu zlata, neboť je to faktor, který určuje jeho vzácnost a vysokou cenu.

Primární těžba zlata

Zlato je jedním z nejméně reaktivních prvků, velmi neochotně tvoří jakékoli sloučeniny a s kyslíkem se neslučuje vůbec. Proto se v přírodě vyskytuje v kovové formě a téměř najisto bylo prvním kovem, s nímž se lidstvo setkalo v kovové formě. Díky své extrémně vysoké hustotě ho lze od ostatních minerálů snadno oddělit tzv. flotací - procesem, při němž se mnohem lehčí příměsi odplaví proudem vody a těžké zlato se usadí na dně. Těžba zlata by tedy měla být velmi snadná - nebýt toho, že se v přírodě vyskytuje velmi vzácně a navíc je relativně velmi rovnoměrně rozptýleno.

Zlato v moři a v zemské kůře

V povrchových vrstvách Země je rozptýleno obrovské množství zlata: jeho průměrná koncentrace v mořské vodě je asi 0,012 mg/m3 (celkem ho tedy oceány obsahují asi 16 mil. tun, což by stačilo na krychli o hraně 100 metrů). Z mořské vody se ovšem netěží, přestože se podobné spekulace občas objevují - je zde rovnoměrně rozptýleno a jeho koncentrace je prostě o mnoho řádů menší, než je k ekonomické těžbě nezbytné. Koncentrace zlata v zemské kůře je naštěstí mnohem vyšší (odhaduje se na průměrných 5 mg/t), a navíc není jeho rozložení tak rovnoměrné. V mnohem vyšší koncentraci se vyskytuje v některých horninách (podrobné a zasvěcené informace o zlatonosných horninách i historii prospekce a těžby najdete např. na stránkách http://www.minelinks.com/alluvial/), ani zde však není nijak závratná. V nejlepších letech tak dosahovaly jihoafrické doly (odkud pochází asi 1/3 veškerého za lidskou historii vytěženého zlata) průměrné koncentrace téměř 15 g/t, nyní pracují s asi 5 g/t. Přestože se ojediněle zlato nachází i ve vyšších koncentracích, jde o druhotně přemístěné horniny a celkové množství z nich těžitelného zlata nebývá významné.

Rentabilita těžby zlata

Jinak řečeno: vlastnictví zlatého dolu nemusí vždy být zlatým dolem. Uveďme si několik údajů: průměrné náklady těžby činily v roce 2004 313 USD/unci - to nezní zcela špatně, uvážíme-li, že průměrná cena zlata v tomto roce činila téměř $410/unci. V těchto výdajích však není započtena prospekce a další výdaje, takže se celkové náklady blíží spíše $350/unci. Navíc jsou náklady nerovnoměrně rozdělené - nové doly jsou mnohem rentabilnější, zatímco tradiční (zejména v Jihoafrické republice) pracují s mnohem vyššími náklady (např. Harmony $440/unci v roce 2004) a až donedávna těžily jen za cenu obrovských ztrát. Odhaduje se, že dokonce i při ceně $420/unci pracuje asi 15 % dolů se ztrátou. I pokud se zlato udrží nad hranicí $500/unci (což je pravděpodobné), bude několik let trvat, než těžební průmysl dožene dlouhodobě zanedbávané investice.

Kde se zlato těží

Historie těžby zlata je poměrně pestrá, zejména v posledních 150 letech - podrobněji se o tom lze dočíst jinde. Zde jen uveďme, že za posledních 100 let (1906-2005) se vytěžilo téměř 80 % z veškerého dosud vytěženého zlata (asi 123 tisíc z celkových 155 tisíc tun), z toho téměř 50 tisíc tun v Jižní Africe, kde se nikdy předtím netěžilo. Mnohé nám napoví přehledný graf regionálního vývoje za období 1840-2000.

Zobrazeny jsou pětadvacetileté úhrny těžby v hlavních oblastech v tunách. Za pozornost stojí zejména prudký nástup a postupný úpadek jihoafrické těžby, stabilní těžba v Rusku a rychlý nástup nových oblastí v poslední době. Velmi zajímavý je i podrobnější graf ročních úhrnů těžby v tunách v podrobnějším členění za roky 1980-2004.

Zde stojí za pozornost zejména: - renesance těžby v Austrálii - vznik netradičních oblastí těžby (Peru, Indonésie) - stálý vzestup Číny a afrických dolů mimo Jihoafrickou republiku - pokračující úpadek těžby v Jihoafrické republice

Zásoby zlata pod zemí

Těžitelné zásoby se odhadují na 15 let těžby (asi 38 000 tun) a toto číslo se už delší dobu nemění. Porovnáme-li např. s údaji o zásobách ropy, které se neustále zvyšují (tj. nově objevené zásoby rostou rychleji než těžba), vyplývá z toho, že průzkum je dlouhodobě zanedbaný.

Spotřeba dolů

Důl při těžbě žádné zlato samozřejmě nespotřebovává - tato položka jen zahrnuje tzv. hedging producentů, tj. skutečnost, že doly v dřívějších dobách prodávaly zlato ještě dříve, než ho vytěžily. Chybějící zlato si půjčovaly zejména z měnových zásob centrálních bank. Od této praxe již většina z nich v posledních letech upustila.

Další zdroje zlata

Téměř 40 % světové spotřeby zlata je pokryto z dříve vytěžených zásob. Zde lze rozlišit dva hlavní zdroje: a) recyklace kryje asi 25 % spotřeby. Jde zejména o šperky, v malé míře o zlato spotřebované v průmyslu. b) prodej měnových rezerv oficiálních institucí. Díky centrální roli, kterou zlato hrálo v měnových systémech až do roku 1971, soustředily instituce odpovědné za jejich chod obrovské zlaté rezervy. (Odhad jejich podílu na celkovém množství vytěženého zlata je vidět v následujícím grafu.

Těmito institucemi jsou jednak centrální banky jednotlivých zemí, dále Evropská centrální banka, Světová banka, Mezinárodní měnový fond a další. Dodnes drží asi 32 000 tun zlata (přesně 31 423 v polovině roku 2005) a přestože prodávají jen zanedbatelný zlomek svých zásob, pokrývají asi 15 % světové spotřeby.

Inspirováno - Jak psát web